Co kdyby se stěny galerií rozestoupily a umění přišlo k vám domů? Pozvali byste ho dál? Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci představuje novou knižní edici Muzeum beze stěn, která boří hranice mezi „velkým uměním“, dětskou hravostí a potřebou poznávat, sdílet a tvořit. Skrze hravý a vizuálně silný koncept otevírá brány do světa vizuální kultury a ukazuje, že poznávání umění je vlivnou i zábavnou cestou k objevování světa kolem nás.
Celá edice zahajuje svou cestu ve Veletržním paláci Národní galerie Praha, a to hned dvěma tituly pro dvě různé cílové skupiny dětí. Můj první Veletržní palác otevírá svět umění dětem prvního stupně základních škol, Můj Veletržní palác pak dětem z druhých stupňů a víceletých gymnázií. Obě knihy čerpají inspiraci ze sbírek Veletržního paláce a konkrétní díla představují způsobem, který dětské a dospívající čtenáře vede k vnímání umění prostřednictvím hry, vyprávění příběhů, hravých ilustrací a tvůrčích námětů.
Umění jako cesta k rozvoji dětské představivosti i schopnosti interpretace
„Ještě předtím, než pozveme návštěvníka do muzea umění, je třeba pozvat umění k němu domů. Je třeba dát mu čas na to, aby do svého života mohl přijmout výtvarné umění jako dalšího nově narozeného člena rodiny, vedle kterého je naprosto přirozené vyrůstat, na kterého je třeba si zvyknout, naučit se s ním komunikovat, těšit se s ním, když sdílíme stejné sny, být trpělivý, když mu nerozumíme. Toto pozvání je příslibem toho, že se ‚něco‘ může stát. Může se stát, že tím společně stráveným časem a potřebou hledat cesty vzájemného poznávání nabyde náš budoucí návštěvník dojmu, že ‚to‘ stojí za to,“ vysvětluje autorka a kurátorka edice Kateřina Mesdag, muzejní pedagožka a doktorandka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.
Knihy z edice Muzeum beze stěn neslouží k pasivnímu prohlížení. Rozvíjejí dětskou zvídavost, cit pro detail, zrakovou paměť a kritické myšlení. Učí děti dívat se na svět kolem sebe, správně se ptát a formovat si vlastní názor.
V knize Můj první Veletržní palác pro nejmenší čtenáře se průvodcem po jedenácti vybraných reprodukcích důvtipně stává personifikovaná blecha umělce Zbyňka Sekaly, která vede dialog s předškolními dětmi. Pozorováním umění a počítáním vizuálních detailů v uměleckých dílech v dětech probouzí především zvědavost a cit pro obraz. V knize Můj Veletržní palác určené pro starší děti a dospívající se již pracuje s komplexnější výpravou do světa dějin moderního umění a rozvíjením vnímavosti a schopnosti vlastní interpretace.
Knihy „na doma“ i do školy
Knihy z edice Muzeum beze stěn mají univerzální využití. Mohou inspirovat k mezigeneračnímu vyprávění během rodinného odpoledne a stejně tak mohou být i pomocníkem učitelů mateřských, základních a středních škol. Lze je snadno integrovat nejen do výtvarné výchovy, ale i do hodin českého jazyka, dějepisu či občanské nauky. Na webu edice www.muzeumbezesten.upol.cz se postupně budou zdarma ke stažení objevovat pracovní listy s náměty do výuky.
„Vydavatelství Univerzity Palackého dlouhodobě dbá na propojování akademického výzkumu s praxí. Edice Muzeum beze stěn je zářným příkladem toho, jak lze teorii transformovat do fascinující a hravé formy přístupné široké veřejnosti a mladé generaci. Máme radost, že můžeme školám i rodinám nabídnout knihy, které v dětech pěstují lásku ke kultuře, estetické vnímání a kritické myšlení už od útlého věku,“ říká Aleš Prstek, ředitel Vydavatelství Univerzity Palackého.
Grafickou a vizuální podobu celé edice má na svědomí grafička Irena Mandić, jejíž kreativní pojetí dodává knihám moderní, dynamický a svěží vzhled.
Publikace z edice Muzeum beze stěn jsou k dostání na e-shopu a v kamenné prodejně Vydavatelství UP a postupně také u dobrých knihkupců a v široké distribuci.
Celý projekt vzniká v rámci dlouhodobého výzkumu Kateřiny Mesdag zaměřeného na zprostředkování výtvarného umění těm nejmenším. V budoucnu edice přinese rovněž knihy zaměřené na další umělecké instituce v Česku. Veškeré informace k edici i jednotlivým knihám jsou dostupné na webu www.muzeumbezesten.upol.cz.
