Když matematika najde společnou řeč s uměním. Vychází paměti Zdeňka Kučery

Foto: Monika Abrhámová
Pondělí 7. březen 2022, 10:19

Rozkročen mezi Havířovem a Olomoucí, s dílem, které se dostalo daleko za hranice České republiky, a s osobitým uměleckým rukopisem plným přesných geometrických tvarů a optických klamů se Zdeněk Kučera stal jedním z předních představitelů českého abstraktního umění 60. let. Sochaři, malíři a pedagogovi úzce spjatému s Univerzitou Palackého nyní posmrtně vychází v rámci edice Paměť UP kniha vzpomínek s názvem Minulý život. Paměti outsidera.

Vzpomínky Zdeňka Kučery vycházejí jako jedenáctý svazek edice Paměť UP a v mnohém se od svých knižních předchůdců odlišují. Zatímco všechny dosavadní díly psali autoři za svého života, Kučerovy vzpomínky představují soubor zápisků z umělcovy pozůstalosti doplněné o vzpomínky a vzkazy jeho přátel a kolegů. Netradiční formát podtrhuje také obsáhlá obrazová příloha rekapitulující Kučerovo unikátní geometrické a konstruktivní umělecké dílo. „Paměti Zdeňka Kučery jsou svérázné a osobité. S nadhledem, humorem a zdravou zemitostí dávají nahlédnout do života a mysli umělce, který měl výrazný přínos pro české moderní umění, avšak pro svou skromnost a zásadovost vůči tehdejšímu režimu své dílo ponechal ukryté ve stínu jiných,“ říká Aleš Prstek, ředitel VUP.

Kučera vystudoval matematiku a výtvarnou výchovu na Přírodovědecké, respektive Pedagogické fakultě UP, a právě kombinace těchto oborů se stala signifikantním rysem a tvůrčím motorem jeho umělecké tvorby. Ve svých uměleckých začátcích jej ovlivnil mj. fotograf Miloslav Stibor či malíř Aljo Beran, autor pavézy Univerzity Palackého, postupně však dospěl ke svému charakteristickému uměleckému rukopisu, v němž se snoubí geometrie, konstrukce, optické klamy, prostorové iluze a barevné plochy. I proto se v roce 1968 stal členem Klubu konkretistů, který tyto experimentální umělecké tendence v tehdejším Československu zaváděl a propagoval.

Své umělecké vize předával druhým rovněž jako pedagog, nejprve v Havířově, kde na jedenáctileté škole vyučoval výtvarnou výchovu a matematiku, od roku 1992 pak v Olomouci na své alma mater, kde na katedře výtvarné výchovy působil jako vedoucí.

„Zdeňka Kučeru jsem poznala v 90. letech jako studentka katedry výtvarné výchovy. Učil nás tehdy modelování a prostorovou tvorbu. Když si vybavuji téměř 30 let staré vzpomínky, kromě laskavého a velkorysého přístupu Zdeňka Kučery k nám studentům mě napadá ještě jedna asociace spojená s jeho osobou: skromnost. Zdeněk Kučera byl skromný, neokázalý; o sobě a své výjimečné tvorbě ani o svých osudech s námi nemluvil – zpětně toho velmi lituji. Teprve postupně jsem se na výstavách více seznámila s jeho dílem, až mnohem později jsem se dozvěděla střípky z jeho životního příběhu. Třeba to, že rozmnožil odlitek posmrtné masky Jana Palacha nebo že pro své politické postoje patřil k persekvovaným osobnostem, jimž bylo zakázáno jak učit, tak prezentovat svou tvorbu,“ vzpomíná Petra Šobáňová, odborná garantka knihy, proděkanka Pedagogické fakulty UP a rovněž členka katedry výtvarné výchovy, kde Kučera studoval a později působil jako vedoucí.

Kučerova abstraktní tvorba byla v minulosti prezentována na výstavách v Česku, Německu, Rakousku, Francii, Kanadě, USA či Itálii. Dnes je jeho dílo – vedle „domovských“ měst Havířova a Olomouce – zastoupeno rovněž ve sbírkách v Rotterdamu, Drážďanech, Lublani, Bratislavě nebo Národní galerii ve Washingtonu.

Kniha Minulý život. Paměti outsidera vychází ve VUP a je dostupná na e-shopu. V edici Paměť UP dosud vyšly například vzpomínky prvního polistopadového rektora UP prof. Josefa Jařaba, významného anglisty prof. Jaroslava Peprníka, romanisty prof. Jiřího Černého či chirurga Miloslava Dudy. Pedagogická fakulta UP je v edici kromě Kučery zastoupena také paměťmi sochaře Bohumila Teplého.

Zdeněk Kučera (*1935 Litovel, †2016 Olomouc)

Sochař, malíř, grafik a jeden z předních představitelů českého abstraktního umění 60. let. Věnoval se především geometrické a konstruktivní tvorbě, ve své tvorbě uplatnil poznatky ze světa moderního umění i studia matematiky.

Absolvoval obor matematika a výtvarná výchova na Přírodovědecké, respektive Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jako pedagog působil v letech 1957–1992 v Havířově na jedenáctileté škole, kam musel odejít na tzv. umístěnku. Po roce 1992 se vrátil do Olomouce a působil jako vedoucí na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP, kde v mládí vystudoval.

Zpočátku se realizoval především jako sochař figuralista, postupně se propracoval ke geometrické abstrakci. I proto se v roce 1968 stal členem Klubu konkretistů. Malířství se začal naplno věnovat v průběhu osmdesátých let. Kvůli jeho chladnému vztahu ke komunistickému režimu se jeho dílu nedostávalo patřičné pozornosti, přesto se jeho tvorba dostala na výstavy a do sbírek po celém světě – např. do Německa, Rakouska, Nizozemska, Francie, Itálie, Kanady či USA.

Za svou uměleckou tvorbu a činnost obdržel Cenu Masarykovy akademie umění (1993), 2. cenu na Bienále grafiky v Ostravě (1996) a roku 2000 převzal zlatou medaili Univerzity Palackého v Olomouci.

 

Zpět

Nastavení cookies a ochrany soukromí

Na našich webových stránkách používáme soubory cookies a případné další síťové identifikátory, které mohou obsahovat osobní údaje (např. jak procházíte naše stránky). My a někteří poskytovatelé námi využívaných služeb, máme k těmto údajům ve Vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a zlepšovat naše služby. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat (odkaz najdete v patě stránek).

(Technické cookies nezbytné pro fungování stránek. Neobsahují žádné identifikační údaje.)
(Slouží ke statistickým účelům - měření a analýze návštěvnosti. Sbírají pouze anonymní data.)
(Jsou určeny pro propagační účely, měření úspěšnosti propagačních kampaní apod.)