O Šípkové Růžence
V Růžovém království žil král s královnou. Toužili po děťátku, ale to dlouho nepřicházelo. Protože byli velmi hodní, všichni jim miminko přáli, a tak se jim přání splnilo. Jednoho dne se jim narodila krásná dceruška s růžovými tvářičkami, proto jí dali jméno Růženka.
V noci k Růženčině kolébce přišly tři sudičky, aby Růžence určily, co ji čeká. Dvě sudičky byly moc hodné, ale jedna byla zlá. První sudička věštila, že bude Růženka krásná a hodná a všichni ji budou mít rádi. Pak přistoupila ke kolébce zlá sudička: „Až ti bude 15 let, píchneš se do prstu a usneš a s tebou usne celé království!“ Třetí sudička se ošklivé sudby lekla a rychle dodala: „Ale probudit tě může polibek z lásky, protože láska je silnější než smrt!“ Pak sudičky zmizely.
Král s královnou sudby slyšeli a velmi se polekali. Hned druhý den král rozkázal, aby byly z království odvezeny všechny špičaté věci, o které by se mohla Růženka píchnout. Vysekány byly také všechny trnité keře.
Růženka rostla do krásy. V den svých patnáctých narozenin se procházela po zahradě, kde potkala babičku. Babička byla ve skutečnosti zlá sudička. Babička se na Růženku usmála a podala jí překrásnou květinu. Byla to růže. Růženka se píchla o její trn.
V tu chvíli usnula a s ní usnulo celé království. Král s královnou i všichni poddaní. Celé království spalo. Královský hrad začal rychle zarůstat hustými růžovými keři.
Za nějaký čas přijel k hradu princ ze sousedního království. Hrad byl ale zarostlý keři tak, že se do něj nemohl dostat. Proto vzal meč a cestu si prosekal.
Na zahradě uviděl ležet Růženku. Snažil se ji probudit, ale nic nepomáhalo. Krásná dívka se mu velmi líbila, a proto ji políbil.
Růženka se probudila a s ní ožilo i celé království. Všichni princi děkovali. A protože se také princ líbil Růžence, brzy se konala svatba.
