Historie

„Mordýřko, kde máš dítě?“ křičela jindřichohradecká hospodyně Vydrová na svou služebnou Voršilu Královou. Jednu z mnoha žen, které v předmoderní době zatajily před okolím své těhotenství. Předkládaná publikace je završením autorovy snahy propojit dvě badatelské oblasti výzkumu raně novověké kriminality – obrazu kriminality v médiích raného novověku a v pramenech trestně právní povahy. Na rozdíl od předešlých domácích prací se autor v kontextu sociálního zakotvení pachatelek snaží konstruovat obraz matky vražedkyně na základě konfrontace výslechových protokolů z městského soudu v Jindřichově Hradci a dobové letákové publicistiky z oblasti českých, německých i anglicky hovořících zemí. Toto srovnání ukazuje množství stereotypních rolí přisuzovaných matkám vražedkyním. Zásadní jsou dvě, které v této analýze vynikají, mordýřka (žena vraždící bez lítosti) a krkavčí matka (litující svých činů). Vražda dítěte matkou a nálepkování jejích pachatelek není jen záležitostí předmoderní společnosti, ale jak můžeme ilustrovat mediálními výstupy z posledních let, týká se i společnosti 21. století.

Ordály, či inak nazývané aj božie súdy, predstavujú jednu z „najexotickejších“ zvyklostí európskeho stredoveku. Rozhodnutie orientovať štúdium tohto jedinečného historického fenoménu na prostredie stredovekého Uhorska je vyvolané jeho nedostatočným spracovaním v maďarskej, slovenskej či európskej historiografi. Cieľom bolo presiahnuť zaužívané paradigmy staršej historiografie a odpútať sa od neustálej reprodukcie formálnej stránky božích súdov. Na príklade prameňov uhorskej proveniencie sú ordály analyzované v zmysle historicko-antropologických prístupov, čoho výsledkom je interpretácia ideového pozadia a existenčných predpokladov tejto právnej ustanovizne. Vo výsledku by sa tak malo dospieť k lepšiemu porozumeniu danej problematike. Druhú oblasť, ktorej je venovaná pozornosť, predstavuje úloha ordálov v spoločnosti stredovekého Uhorska. Opäť na príklade dostupných prameňov je prezentovaná ich funkcia pri riešení ľudských konfliktov spojených s rôznymi spoločenskými zmenami. Zdôrazňuje sa význam ordálov pri zabezpečení právoplatnosti a akceptácie konečného rozhodnutia. Tretia časť publikácie približuje históriu súdnych súbojov v stredovekom Uhorsku a ich meniacu sa koncepciu, ktorá sa od formy božieho súdu transformovala do profánnej záležitosti vo veci cti. Záver tvorí diskusia o možných príčinách úpadku a zániku ordálov v študovanom geografickom priestore.

Kniha představuje svět českého tolerančního myšlení na sklonku středověku. Ačkoliv náboženská tolerance fungovala jinak než dnes, už tehdejší myslitelé řešili, co si počít s narůstající náboženskou diverzitou. S Basilejskými kompaktáty se tato otázka stala zásadní i pro české země. Dialogy světoznámého filosofa Mikuláše Kusánského, „prvního“ českého humanisty Jana z Rabštejna, průkopníka knihtisku Mikuláše Konáče z Hodíškova a utrakvistického humanisty Václava Píseckého představují celý konglomerát vlivů, argumentů a idejí, které dovolí čtenáři nahlédnout toleranční myšlení přelomu středověku a novověku a roli literárních dialogů v jeho obhajobě.

Kniha se věnuje působení řeholní kongregace Salesiánů Dona Boska v meziválečném Československu (1924–1939). Zaměřuje se především na přítomnost salesiánů v českých zemích ve třech lokalitách (Fryšták, Ostrava, Praha) a jejich kontakty se salesiánským dílem v Itálii, ve Slovinsku a na Slovensku.

Publikace je vůbec prvním komplexním zpracováním života významného československého zpravodajského důstojníka a vojenského diplomata, plk. Aloise Čáslavky (1899-1963). Biografie sleduje jeho působení v československé armádě, v níž sloužil v letech 1920-1950. Pozornost je věnována zejména jeho kariérnímu vrcholu v průběhu druhé světové války, během níž se stal příslušníkem domácího i zahraničního odboje, a bezprostředně po ní, kdy byl jmenován vojenským atašé ve Švédsku. Jako spoluzakladatel odbojové skupiny "Tři Konšelé" zorganizoval přechod rodin "jedenáctky" Františka Moravce z Protektorátu do Polska a odtud do Velké Británie, kde byl začleněn na 2. (zpravodajské) oddělení Ministerstva národní obrany v Londýně, které ho později vyslalo do Švédska.

Kniha přináší akademickou biografii sv. Bernarda z Clairvaux, opata a mystika, klíčové postavy cisterciáckého řádu v první polovině 12. století, který pro napětí mezi životem kontemplativního mnicha a aktivitami v politické oblasti sám sebe nazýval „chimérou svého století“. Cílem knihy je také vyznačit Bernardovo místo v dějinách filosofie.

Kniha analyzuje tištěnou kazatelskou produkci luterského duchovního Matyáše Hoë z Hoëneggu (1580–1645) v průběhu jeho života, a tedy v odlišných situacích a konfesně-politickém kontextu. Autorka přináší rozbor tištěné homiletiky Matyáše Hoë, která je nahlížena v kontextu jeho působení v různých profesních pozicích – jako plavenského superintendenta, představitele německého luterského sboru v Praze a vrchního dvorského kazatele v Drážďanech. Tento přístup doplňuje „mozaiku“ dosavadních znalostí o luterském kazatelství částečně – nazírání životních osudů jednotlivých duchovních a jejich působení v knižní kultuře umožňuje lépe pochopit a přiblížit povahu tišteného kázání v raném novověku a uvědomit si a plně docenit jeho důležitost a využitelnost pro historické bádání.

Publikace je věnována životu a dílu Ignáta Wurma, katolického kněze, poslance Moravského zemského sněmu v Brně a Říšské rady ve Vídni, a především horlivého vlastence. Ignát Wurm se nemalou měrou podílel krom jiného na založení prvních českých gymnázií v Brně a v Olomouci či Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, jehož prostřednictvím vzniklo první české muzeum na našem území. Kniha mapuje život a dílo tohoto významného, leč opomenutého kněze - vlastence. Prostřednictvím jeho osoby pak nabízí jeden z možných pohledů na českou národní emancipaci na Moravě ve druhé polovině 19. století.

Mitte des 18. Jahrhundert emigrierten protestantische Glaubensflüchtlinge aus Böhmen nach Niederschlesien und gründeten 1749 die Ortschaft und die dazugehörige Kirchengemeinde Hussinetz. Obwohl diese Menschen und ihre Nachkommen staatsrechtlich Preußen bzw. Deutsche waren, gaben sie ihren Glauben und ihre böhmische Sprache an ihre Nachfahren weiter. Daniel Franzkowski beleuchtet die wendungsreiche und dramatische Geschichte derer, die nach dem Zweiten Weltkrieg als „tschechische Minderheit“ in Niederschlesien verbleiben konnten und zwischen der tschechischen, polnischen und deutschen Kultur lebten bzw. leben.

Monografie Čechy a Morava očima anglických cestovatelů 1570–1800 vychází z autorčiny dizertační práce. Čtenáře seznamuje s cestami Angličanů do Čech a na Moravu s cílem představit prostor raně novověkých českých zemí z perspektivy vnějšího, cizího pozorovatele ze západní Evropy v kontextu geografických, kulturních, politických a konfesijních aspektů. Kniha v několika tematických okruzích sleduje, jakých podnětů si angličtí cestovatelé všímali, jak byli vnímaví a tolerantní k odlišnostem navštíveného prostředí. Jejich pozorování a cestovatelské reflexe jsou zkoumány od roku 1570 až do konce 18. století a to na základě studia celé řady pramenů cestopisné povahy – publikovaných i rukopisných cestopisů, itinerářů a korespondence.

Kniha představuje rozsáhlý příspěvek k dějinám vojenského zdravotnictví rakouské armády za napoleonských válek. V centru zájmu autora stojí hlavní polní nemocnice rakouské armády, které se postupně etablovaly na Moravě v roce 1813 a vykonávaly tu své poslání - péči o nemocné a raněné vojáky - až do roku 1814. Autor nejprve vymezuje postavení hlavních polních nemocnic v rámci zdravotního systému rakouské armády. Dále věnuje pozornost jak personálnímu zabezpečení hlavních polních nemocnic na Moravě v letech 1813-1814, tak každodenním běžným záležitostem, se kterými se museli personál i pacienti nemocnic potýkat. V neposlední řadě se autor zabývá otázkou úspěšnosti léčby pacientů v těchto nemocnicích. Svým pojetím kniha propojuje úzce časově a regionálně definované téma.

V centru pozornosti této knihy stojí málo známý rod pánů z Ronova a Přibyslavi. Ten reprezentoval jednu z odnoží rozkošatělého rodového společenství Ronovců (erbu dvou černých zkřížených ostrví na zlatém štítě). Přestože dnes je rod prakticky neznámý, až do husitských válek patřili jeho příslušníci mezi vlivné pány působící jak v Čechách, tak i na Moravě. Kniha se zaměřuje na vztah rodu k církvi a církevním institucím. Páni z Ronova a Přibyslavi, stejně jako ostatní významní šlechtici dané doby, mysleli na své posmrtné zaopatření, rodovou prezentaci a paměť a na tyto účely vynakládali poměrně značné prostředky. Kromě toho také drželi patronátní práva k mnoha kostelům. Kniha se snaží rozplést složité předivo vztahů, které spojovalo tento rod s církevním prostředím.

Publikace Historie v exilu vychází z autorčiny disertační práce. Byla zpracována v Centru pro Československá exilová studia v Olomouci a získala podporu v rámci komparativního výzkumu v projektu Representation of the Past: The Writing of National Histories in Europe pod vedením profesora Stefana Bergera (Ruhr Universität, Bochum). Popisuje, jakými způsoby byla prezentována historie v prostředí československého exilu. Předmětem autorčina zájmu jsou exiloví historici , přičemž pozornost je věnována nejen profesionálním historikům, ale i dalším intelektuálům, kteří se historií zabývali. Autorka se rovněž zamýšlí nad rolí historie v exilu a formami její prezentace. Publikace představuje čtenáři životní osudy řady exilových historiků a proměny jejich myšlenkového světa.

Kniha postihuje historii výtvarného svazu k mocenským řídícím mechanismům totalitárního režimu v Československu. Analyzovány jsou především ekonomické a ideologické tlaky uplatněné na příslušníky svazu. Jejich odklon od režimem požadované podoby kultury dokládá limity ve schopnosti režimu indoktrinovat tzv. oficiální umělce.

Publikace Jana Stejskala čtenářům blíže představuje život a dílo mnicha a humanisty první poloviny 15. století - Ambrogia Traversariho. Na základě důkladné znalosti Traversariho děl, jeho cestovního deníku i bohaté korespondence autor rozšiřuje poznatky o osobnosti významného renesančního řeholníka a zasazuje je do nového kontextu. Tato Traversariho biografie je tak doplněním nejvýznamnějšího pramene k Traversariho životu - cestovního deníku Hodoeporicon -, který již autor dříve přeložil a vydal.

During approximately one century and a half, scholars tried to determine the origin of notes concerning German/Imperial history in the oldest Polish and Czech narrative sources in order to reconstitute the mechanism of their circulation in Central Europe and to get a more precise picture of the links existing between Polish and Czech annalistic productions. In the last decades, researchers representing both sides of the debate began to include to the comparative material the so-called Annales Magdeburgenses Brevissimi, a short annalistic work preserved in only one manuscript belonging to the Cistercian abbey of Vyšší Brod.

Obsáhlá kniha věnovaná problematice islandského středověkého práva. Autorka přibližuje historický vývoj ostrovní společnosti skrze nařízení tří zákoníků uvedených v podtitulu. Zaměřuje se i na důležité mezníky islandských středověkých dějin (přijetí křesťanství, uznání svrchovanosti Norska).

Kniha je dílem více než dvou desítek autorů, kteří se spojili nad tématem postavení jedince ve společnosti. Jednotlivé texty byly inspirovány vědeckým historickým zájmem prof. Libuše Hrabové, v jehož středu vždy stál osud jedinečné osobnosti uprostřed společnosti, napříč dějinami.